Co frčí za víno… Labín

1. 5. 2007, RADY & NÁPADY 03/2007

Letošní jaro je tak slunečné, až se člověk neubrání dojmu, že z poměrně nijaké zimy máme rovnou léto. Takové počasí si jednoznačně říká o dobře vychlazené růžové víno. Znalci vás budou donekonečna zapřísahat, abyste růžová vybírali jen ta z Francie, protože španělská růžová jsou údajně hrubá a italská nevýrazná. Ještě větší znalci nenápadně naznačí, že v poslední době se skvělá růžová vína najdou u českých a moravských vinařů a že jsou nejčastěji dělána na bázi zweiglu nebo frankovky a chuti českých ochlastů vyhovují víc než francouzské kousky. A úplně největší znalci vám ovšem řeknou, že unikátní lahůdkou v tomto ohledu jsou mělnické Labíny, narůžovělá, nebo by se také dalo říct ne zcela žlutá vína vzniklá samotokem, tedy lisováním bez tlaku, z hroznů rulandského modrého z mělnických vinic v okolí řeky, která dává tomuto vínu jméno. A ti úplně nejznalcovitější znalci, kteří už vínu obětovali rodinu, úspory, vědeckou a pracovní kariéru, dvanáct a více bodů a například také vstupní víza do některých států, tedy ti nejznalejší vám řeknou, že vedle zdařilého Labínu z lobkowického zámeckého sklepa ještě vyniká méně známý Labín od Viléma Krause, tak jemný, že se člověk jen těžko rozhoduje, zda je žlutý, či růžový, až o vnímání barvy tohoto vína rozhodne spíš velmi příjemná chuťová asociace mířící směrem k růžovému grapefruitu, případně vůně připomínající růžové sady nebo ženy, provokující k růžovým snům.